Střih do roku 2010. Spolužák ze školy, tehdy již zástupce ředitele hotelu Skalka v Rajeckých Teplicích, mi volá, že mají u hotelu velký park a jestli bychom jim tam něco nevymysleli. Třeba discgolf, který si kdysi vyzkoušel na jedné z mnoha studentských akcí, kde jsme discgolf prezentovali. “Jistě, připravíme Vám nabídku.” A hned jsem se dal do shánění informací. Měl jsem štěstí (jako už častokrát ve svém životě) a narazil na koncept DiscGolfPark z Finska, který nabízel přesně to, co jsme potřebovali. Realizace discgolfových hřišť na klíč. Napsal jsem na emailovou adresu na webových stránkách a do 15 minut mi přišla odpověď od nějakého Jussiho. “Ano, obchodní partnery hledáme, pojďme si dát skype”. Skype proběhl v červnu 2010, domluvili jsme se na spolupráci, dostali první ceníky a nabídku do hotelu Skalka jsme odeslali do týdne.

Ano, obchodní partnery hledáme, pojďme si dát skype.

A nic. Usnulo to. Hotel Skalka se k ničemu neměl. Na druhou stranu, když už jsme měli to zastoupení, tak proč to nezkusit i u jiných klientů? To by ale znamenalo dát dohromady webovky v češtině, přeložit a vytisknout všechny propagační materiály, vytipovat si lokality, sehnat firmu, který by pro nás zajišťovala realizaci hřišť a spoustu dalších věcí. Mimo jiné to chtělo vidět nějaký ten DiscGolfPark na vlastní bulvy. A tak jsme s kolegou Honzou Marcaníkem koncem září 2010 skočili do auta (mamčiného) a vydali se do Tampere, do centrály firmy Innova Europe Oy. Majitel a zakladatel Jussi Meresmaa nás přivítal ve skladu plném disků, zeptal se nás jestli máme s čím hrát (neměli jsme ani marker), vybavil nás a šli jsme na hřiště. To bylo 24. září. Pak na další a další a další, celkem jsme jich obešli asi 5 a domů jsem řídil jen levou. Celý tenhle trip mě utvrdil ve dvou věcech: 1. Rozvíjet discgolf má smysl, 2. Poláci jsou šílení řidiči.