Je prosinec, týden dva před Vánocemi 2010. Vše je připraveno. Webovky discgolfpark.cz, brožury, ceníky, prezentace v počítači. Naše firma je v té době zasídlena v podnikatelském inkubátoru ve Zlíně. O byznysu s veřejnou správou nevím nic. A proto si, z hlediska efektivity, domlouvám schůzky v pražských městkých částech, kde je největší koncentrace potencionálních klientů na relativně malém prostoru. Za tři dny jsem jich chtěl stihnout víc než 10. V neděli večer přijíždím do Jesenice u Prahy, kde přespávám u sestry.

Přes noc napadlo 10 cm čerstvého sněhu. Jindy bych měl radost, při představě kolabující Prahy, se však tentokrát nedostavuje. Cestou z periferie si v duchu projíždím nachystanou prezentaci. Zbytečně. V nájezdu na dálnici u Chodova mi zůstává viset spojka. Volám odtahovku a při čekání na ni se snažím přesunout dohodnutá jednání na další dny. Něco se povedlo, něco zrušeno. Začátek skutečně perfektní, ale jsem už tak daleko, že mě tohle malé škobrtnutí nemůže zviklat. V úterý se potkávám s místostarostkou Prahy 11. Z nápadu je nadšená a já cítím, že tady by to mohlo klapnout. Tohle jednání bylo pro další rozvoj discgolfu v ČR hodně důležité. Kdo ví, jak by to dopadlo, kdybych ani na jednom jednání neuspěl…

Naštěstí “kdyby” neexistuje.